Obrázok používateľa CEZ OKNO
Zápisky z minulých životů: Magie - Satani a démoni (Poznání ve Světle)

Je mi nějak špatně od žaludku, pociťuji v něm svírání a tlak. Jdu na snídani, moc nejím, jen rohlík se sýrem. Už mi to nechutná. Mažu si rohlík na svačinu. Necítím se dobře a tak jdu ven trochu si pokecat. Snažím se to rozdýchat. Dávám si kafe a cigáro. Jsem nervózní a pociťuji strach z lidí. Nějak na mě působí špatnýma myšlenkama. Mám strach z „J“, vidím její černé oči, má je jako ďábel. Tlak v žaludku narůstá. Pojedeme, loučíme se a objímáme. „J“ chce, abych se jí ozvala. Mám z ní strach. Vyzařuje z ní temnota. Drží mně dlouho u sebe, nedokážu se odtrhnout. Něco má za lubem.

Říkám si „Otčenáš“ a „Andělíčku“. Jedeme, v autě je dusno. Jsem celá zelená. Říkám si, že to bude dobrý. To svírání v žaludku je hrozné. Je mi čím dál tím hůř. Brní mi ruce. Zastavujeme. Říkám, že to je porod, potácím se z auta ven. Brní mi ruce a žaludek je strašný. Zkouším zvracet, ale nejde mi to.

Holky mně auditujou. Cítím hučení v hlavě a točení. Párkrát to procházíme, objevuje se tam stále ten žaludek. Lokám si plodové vody. Točí se mi hlava, jsem v nějakém tornádu. Nějaký dozorci mně napichujou na kůl. Někam mně to stahuje, je to černá díra. Jsou tam démoni. Strašně se jich bojím. Chcou po mně, abych někoho ovládala. Já to nechci. Drží mně myšlenkama (pláč), já to nechci, nebudu taková. Nechte mně být. Nic pro Vás neudělám. Pusťte mně, pusťte mně. Hrozně se jich bojím. Pořád mně ovládají. Jsem schoulená. Pusťte mně, pusťte mně. Budeš pro nás pracovat, mi ti to přikazujeme. Nebudu, Bůh mně ochrání, je se mnou. Jsme silnější než Bůh, my tě ovládneme. Bráním se. Já se nedám, nedám (přerývané dýchání). Cítím svírání v žaludku a strach. Soustředím se na to. Jsem silnější než vy, mně nikdy nedostanete. Jsem silnější. Do žaludku mi dávají nějakou myšlenku, nějaký zárodek, nějaké černé vejce. Vím, že to tam mám dodnes a nevím, jak je odstranit. Odchází a nechávají mně s tím černým vejcem uvnitř. Co mám dělat? Špatně se mi dýchá. Strašně to tlačí. Musím to dát pryč. Musím se soustředit. Pane Bože, prosím. Už tě budu vždycky poslouchat. Pošli mi lásku, pošli mi Světlo. Prosím!

Musím dýchat. Už tam nic není. Rozpouští se to světlem. Ještě to tam ale tíží a tlačí. Já to dokážu, kdybych tu měla být milion let. Nepůjdu na svět, než se toho zbavím. Přijdu na svět čistá. Rozpustím to. Já to zvládnu. Pořád to tam ale je. Nevím co mám dělat. Jak to mám dát pryč? Nechci to. Strašně to tlačí. Už jsem tu tak dlouho. Někde v prostoru, v černé díře. Musím to ze sebe dostat, pak teprve můžu do Světla. Neovládnou mně. Dostanu to ze sebe. Pořád to tak tlačí, pořád to tam je. Bože pomoz mi! Slibuju ti, že už budu hodná a budu taky pomáhat lidem. Pošli mi Světlo! Dovol mi odejít za tebou! Prosím, pošli mi Světlo! Já už budu hodná, nikdy se nenechám ovládnout. Nemáte tolik síly, já mám víc síly, nepřemůžete mně, já to vydržím. Mně nepřemůžete. Já to zvládnu. Už tady jsem tak dlouho – tisíce let. Už mně nedostanete. Ne, dělejte se mnou co chcete. Přemůžu to, vydržím (mačká si žaludek). Ne, ne, ne, ne. Pořád to tlačí, je to pořád stejný. Už nevím, co mám dělat. Proč se ode mě každý odvrátil zády? Pane Bože, pomoz mi. Alespoň malinký pramének Světla. Aspoň kousek. Zato slibuju, že budu pomáhat lidem. Pomoz mi zvládnout temné síly. Mně nedostanou. Zatím to tam je. Už je to trochu menší, ale zatím to tam stále je. Já to zvládnu, mně nedostanou. Pořád jsem v té černé díře. Trvá to 5-6 tisíc let.

Musím tu sedět dokud to nepřemůžu, dokud to nerozpustím Světlem. Kdyby mi slibovali hory, doly, tak se nedám na jejich stranu. Ú, ještě to tam pořád je (zhluboka dýchá). Ještě musím čekat. Ještě musím dlouho čekat. Ještě tisíce let. Čas pro mě nehraje roli. Je to mimo čas a prostor. Je to nekonečné. Musí to jít ven. Já to ze sebe dostanu. Ještě to tam pořád je, ještě to tam pořád tlačí. Tisíce let v té černé díře a pořád se to ze sebe snažím dostat. Jako by šel nějaký klid shora. Ještě je toho málo, ještě to tam pořád je. Je to strašně silné. Musím to ze sebe dostat ven. Pryč, pryč, pryč ! Někdo mi posílá shora Světlo. Mohu si ho tam přiložit. Černá díra je moc silná, musím se z ní dostat ven, jinak se to nepovede. Láska k Bohu musí být silnější než ta černá díra. Musím se soustředit. Musím tu zeď prostoupit. Mně nedostanete, můžete se šklebit jak chcete. Mně nedostanete. Ještě se musím soustředit na tu černou díru. Musím posbírat energii a prostoupit ji. Už je to trošku lepší, už jsem trošku výš. Musím se soustředit, něco mě tu pořád drží. Nějaká černá ruka toho démona. Jak se mám dostat z té díry? Musím jít nahoru a ne na okraj. Musím si vytáhnout nějaký světelný vír, který mě vytáhne nahoru. Je tu trochu víc Světla, už dostávám pomoc shora. Už jsem se dost natrápila. Už cítím to světlé teplo. Už je to menší, ale pořád tam něco je. Démoni strašně zuří. Jsou v kruhu a sápou se po mně. Jsou černí, mají bílé oči. Ještě se musím zbavit toho vajíčka. Už jsem ve vesmíru. Musím tu být, než se zbavím toho vajíčka. Nesmím nikoho ohrožovat. Pořád to tam je. Jak se toho mám zbavit ? Je tu pořád strach, že si mě stáhnou zpátky. Musím se uklidnit. Nemám strach, nemám strach, nemám strach. Pán Bůh mi pomáhá. Nemám strach, démoni na mě nemůžou. Z nějaké hvězdy ke mně letí Světlo. Je to Androméda. Jako kdybych ho nemohla přijmout. Jako kdyby se zastavilo o nějaké sklo. Proč se toho nemůžu zbavit? Co se to děje, co mám dělat? Musím si to Světlo nějak přitáhnout. Proč to Světlo nemůže ke mně? Mně to nevadí, já si počkám. Budu tady tak dlouho, než se to Světlo ke mně dostane. Ještě musím vydržet. Neměla jsem zneužívat svoji moc. Neměla jsem kouzlit a čarovat. Vím, že je to za trest. Děkuji za ten trest, za to ponaučení. Musím si odpustit (klidný výraz obličeje). Prosím o odpuštění sama sebe. Pořád tam něco je (drží se za žaludek). Přece nejsou tak silní. Mám zase strach. Nemůžu mít strach. Bojím se toho, že se ho nezbavím, že nejsem dost silná, že to nezvládnu. Co mám dělat? To Světlo ke mně pořád nemůže. Oni mi ještě nevěří. To Světlo mi nevěří. Ještě není čas. Ještě musím meditovat. Ještě dlouho.

Časnější počátek

Je to strašně dávno – milion let. Přichází nějaký chlapec o pomoc. Je mu dvanáct let a je synem vysoce postaveného muže. Jeho otec má velké slovo. Já jsem léčitelka a jeho bolí hlava. Něco mi našeptává, že ho můžu ovládnout. Můžu získat postavení. Dřív jsem na to nikdy nepomyslela. Nevím, co to je, v hlavě mi to nějak škubá a tu myšlenku mu vkládám do hlavy. Pak už to jde rychle. Jmenuji se Alžběta BARÁNY a je mi 33 let, když mně volí jako nejlepší léčitelku. Žiju v Káhiře a všichni se mi chodí klanět. Nelíbí se mi to. Už jsem ale přijala nabídku démonů a jsem v jejich moci. Říkám Satanovi, že s ním pracovat nebudu. Odcházím do pouště, kde se postím padesát dní. Čím víc se postím, tím míň na mně můžou. Proklínám Boha, že mě jich nezbavil, skáčou na mě a už jsem jejich. Tím se dostávám plně do jejich moci.

Už jsem v té černé díře, kam mě zavlekli. Jsou strašně oškliví. Chtějí, abych je poslouchala. Brání jim to, že nechci poslouchat dobrovolně. Bojím se jich a nebudu s nima spolupracovat. Přiznávám, že to byla chyba. Vím ale, že mi to Bůh odpustí. Oni na mě myslí – vysílají myšlenky a já křičím. Stále mně stahují do té černé díry. Čím hloub mně táhnou, tím víc se dostávám do jejich moci. Modlím se, stále se modlím. Ten nejvyšší, Satan, se na mě škaredě dívá. Zjišťuje, že mám strach a že toho může využít. Upírá na mě pohled a já vnímám, jak formou myšlenky do mě vkládá černé vajíčko, které je živené strachem. Jak bude narůstat, tak se budu stávat jedním z nich. Je to tam, ještě to tam pořád je. Je to zlé, použil těch nejhorších prostředků. Krouží kolem a já se s nima hádám. Nebudu je poslouchat. Mám pevnou vůli a to se jim nelíbí. Nedostanou mně, nedostanou, nedostanou! Zavírám oči a modlím se. To se jim vůbec nelíbí. Mě nedostanete. Všichni odchází, protože vědí, že budu mít strach a pak mně dostanou. Musím tu být dlouho, abych se toho všeho zbavila. Nesmím mít strach. Přijímám trest. Tělo už dávno nemám, to zůstalo v tý poušti. Ještě tam to vajíčko pořád je. Musím si ze svojí energie vytvořit vír, který mně vytáhne nahoru. Bůh mi posílá Světlo přes hvězdu. Světlo se ale zastavuje – nevěří mi, bojí se, že ho použiju ve prospěch těch démonů. Má strach, že jsem ještě pořád ovládaná, že je to vajíčko ještě pořád silné. Musím to překonat sama. Sama jsem si to zavařila, sama se toho musím zbavit. Sama, jedině sama. Ještě tam je nějaký tlak. Už nemám strach, ani z té černé díry. Vím, že to vajíčko musím ještě zmenšovat. Přichází ke mně tenounký světelný paprsek a trochu to čistí, ale jenom malinko. Už tu zase není. Pořád to tam ještě je. Nějak se to zastavilo, nevím jak dál. Někde to vázne. Kde? Je to nějaké satanské dítě. To je to vajíčko. Co s tím? Musím vyhnat toho Satana! Ale jak? Světlo, potřebuju spoustu Světla. Musím letět tam, kde je milion sluncí a tam zůstat. Tam se to rozpustí. Milion sluncí. Jsou tam ty slunce, ale jako kdyby mně to k nim nechtělo pustit. Něco tam je, něco tam vadí. Kde je ten problém? Co to je?

To vajíčko mi vadí. Vím ale, že ono za to nemůže. Chci mu pomoct, ale nevím jak. Pořád tlačí. Jak bych mu mohla pomoct? Jak to mám udělat? Musím ho mít ráda! Ano, to je ono! Ne ho dostat ven, ale mít ho ráda. Oni nemají rádi lásku. Že jsem na to nepřišla hned. Mám ho ráda, mám ho ráda, mám ho ráda! Trošku to ustupuje, ale ještě to tam stále je. Musím se soustředit. Mám ho ráda. Ono něco takového nikdy neslyšelo, musí si na to zvyknout. Mám ho ráda! Moje srdce tomu ještě nevěří. Je to tam pořád. Už jsem unavená. Nevím jak dál. Musím to zkusit ještě znovu. Asi ho nemám doopravdy ráda. Mám strach, že se to nepovede, že je to jenom nějaká finta. Pořád tu je ten strach z toho, že mě pak ovládne. Potřebuje hodně lásky, aby se rozplynulo v malý obláček. Tak bych mu chtěla pomoct. I ono by chtělo. Trochu se ho ta láska dotkla. Něco tam pořád ale je. Pořád to tam tlačí. Stojím před vchodem k těm sluncím a nemůžu dál. Nechtějí ho tam ještě vpustit. Nevím jak dál, pořád to tam tlačí (utrápený výraz obličeje). Ještě to chce čas. Nejde to tak rychle. Posílám vajíčku lásku a otevírám mu srdce. Vyndávám ho a hladím ho. Nastavuji ruku a ukazuji ho paprsku Světla. Vajíčko se tak hezky rozplývá. Už je mi líp, už budu mít klid. Už budu moct do Světla.

Odcházím do Světla. Vstupuji do něj, jako kdybych přešla práh. Jsou tu moji známí. Mamka mi dává pusu na čelo. Jsem tu nějakou dobu. Sbírám informace o tom, co jsem dělala špatně. Neměla jsem se nechat ovládnout těma démonama. Dostávám příležitost napravit to. Budu léčitelkou, dost si vytrpím, ale nesmím sejít z cesty. Je to tento život. Je tu fajn, ale pořád mě něco tlačí. Něco tam zbylo. Nějaká skořápka. Musím to s ní vydržet, je to můj úkol. Objeví se a zase zmizí. Nesmím se tomu poddat. Nesmím přestat věřit v Boha a nesmím vzývat černé síly. Je to úkol, který si musí vzít duše sebou. Bude to trvat jenom chvíli, je to zkouška. Bůh se na to dívá a všechno to vidí.

Zdroj: probuzeni.blogspot.com


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

august 06, 2012 20:15 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top