Obrázok používateľa CEZ OKNO
UNIVERZÁLNÍ MIKROSKOP II.

Dr. Royal Raymond Rife z kalifornského San Diega řadu let vyvíjel světelný mikroskop, který značně překonal teoretická omezení platná u běžných variant tohoto nástroje. Rifeho přístroje jim byly a dodnes zůstaly vysoce nadřazeny svou schopností dosáhnout obrovského zvětšení kombinovaného s vysokým rozlišením.


Největší a nejvýkonnější byl univerzální mikroskop (byl dokončen v roce 1933 a sestával z 5682 součástek), který nesl svůj název kvůli schopnosti přizpůsobit se požadavkům, kladeným všech oblastech mikroskopie. Byl plně vybaven samostatnými nástavci kondenzoru emitujícího monochromatický paprsek polarizovaného ultrakrátkého záření na temné pozadí, včetně přídavného zařízení pro krystalografii. Optický systém čoček a hranolů byl včetně osvětlovacího agregátu zhotoven z křišťálu, který je mimořádně propustný pro ultrafialové záření.

Osvětlovací jednotka, užívaná ke zkoumání forem mikroorganismů prostupujících tehdy nejjemnějšími filtry, obsahovala celkem čtrnáct čoček a hranolů. Tři z nich byly součástí vysoce intenzivního světelného zdroje, čtyři tvořily Risleyho prizma a sedm bylo v achromatickém kondenzoru, který mimochodem měl numerickou aperturu 1,40. Mezi světelným zdrojem a vzorkem byla dvě otáčivá, klínová křišťálová prizmata, sloužící k polarizaci viditelného záření prostupujícího pozorovaným vzorkem. Využití polarizace bylo praktickou aplikací poznatku, že světelné vlny kmitají ve všech průmětech kolmých ke směru, v němž jsou šířeny. Když světlo vstoupí do kontaktu s polarizačním hranolem, dělí či rozštěpí se na dva paprsky, z nichž jeden je lámán natolik, že s odráží na bok hranolu aniž by jím prošel, zatím co druhému, podstatně méně vychýlenému paprsku, je umožněno hranolem projít a ozářit vzorek.

Otáčelo-li se křišťálovými hranoly univerzálního mikroskopu pomocí nónia o 360 stupňů v protisměru, měnil se sklon dopadu vysílaných paprsků a současně i spektrum záření, projektovaného vzhůru osou mikroskopu. Vzhledem ke zbytku rozsahu mezi infračervenou až po ultrafialovou se jednalo pouze o velmi úzkou část. POKUD JE ZVOLENA ČÁST SPEKTRA, V NÍŽ JE OBOJÍ, ORGANISMUS A BARVA SVĚTELNÉHO KMITOČTU, V PŘESNĚ SHODĚ, ZAČNE SAMOTNÝ ORGANIZMUS EMITOVAT ZÁŘENÍ V ODLIŠNÉ, PRO KAŽDOU ŽIVOU FORMU TYPICKÉ ČÁSTI SPEKTRA. Například filtrem procházející forma ´bacillus typhosus´ vydává záření v modrém spektru, které se odklání od roviny polarizace o plus (+) 4,8°.

Po zjištění převládajících chemických složek organismu byla křišťálová prizmata nastavena pomocí nónia o minus (-) 4,8° (v uvedeném případě baktérie tyfu) tak, aby byl docílen opačný úhel lomu.

Monochromatický paprsek světla téměř přesně korespondujícího s frekvencí organizmu je posléze vyslán ke vzorku (Dr. Rife zjistil, že KAŽDÝ CHOROBOPLODNÝ ZÁRODEK MÁ ODLIŠNOU, PŘESNOU VLNOVOU DÉLKU, NA NIŽ REAGUJE (což je skutečnost potvrzená pozdějším výzkumem britských lékařů) A ORGANIZMEM SAMOTNÝM EMITOVANÉ SVĚTLO UMOŽŇUJE POZOROVAT JEHO INDIVIDUÁLNÍ STRUKTURU.

Objektivy užívané na univerzálním mikroskopu byly vybaveny buď suchými čočkami 1,12 anebo čočkami ve vodní (1,16) či v olejové imerzi (1,18 resp. 1,25). Světelné paprsky lámané vzorkem vstupovaly do objektivu v 21 paralelních paprscích viditelného záření, a dále vzhůru trubicí k okulárům. Přípustná tolerance spektrálního složení nosného osvětlovacího paprsku přitom musela být menší, než jedna vlnová délka viditelného záření. Mimo to, místo toho aby pokračovaly trubicí po paralelních drahách, inklinují paralelní paprsky uměle získaného světla ke konvergenci (sbližování), zatímco stoupají aby se nakonec setkaly v okuláru, který byl u unimikroskopu mnohem výše než u běžných přístrojů. V jeho tubusu se paprsky sice chovaly naprosto stejně - jenže v místech, kde se chystaly opustit paralelní dráhy, bylo další prizma vložené tak, aby se nikdy nemohly zkřížit.

Tyto uvnitř trubice umístěné nastavitelné hranoly, ovladatelné seřizovacími mikrometrickými šrouby o 100 závitech na coul ve speciálních vodítkách zhotovených z magnelia (slitina s koeficientem roztažnosti nejbližším křišťálu), byly od sebe vzdáleny pouze 30 mm. Největší vzdálenost, na kterou byl obraz v unimikroskopu promítán, křišťálem či vzduchem, tedy činila 30, namísto 160, 180 nebo 190 mm v duté, vzduchem naplněné trubici běžného mikroskopu. Úhrnná vzdálenost, kterou světelné paprsky musely urazit na klikaté dráze tubusem unimikroskopu, byla 449 mm, i když samotná trubice byla pouze 229 mm dlouhá.

Princip lze přirovnat ke známému efektu: když propíchneme proužek černého papíru nebo lepenky hrotem jehly a pak tuto kartu přiložíme k oku, tak, aby otvor byl v optické ose, jeví se nám maličký jasně zářící objekt větší, zřetelnější a vykazuje víc drobných detailů, než když si ho budeme prohlížet ze stejné vzdálenosti bez této pomůcky. Příčina spočívá v tom, že paprsek světla procházející otvorem v kartě je velmi úzký a paprsky vstupující do oka jsou proto prakticky paralelní, zatím co jinak je paprsek viditelného záření mnohem širší a má mnohem větší okruh rozptylu. To je princip funkce paralelních paprsků v unimikroskopu a z něho vyplývajícího zkrácení projekční vzdálenosti mezi sousedícími bloky nebo prizmaty, navíc přinášející možnost nahradit objektivy okuláry. Okuláry unimikroskopu tvořily tři sdružené, nakrátko montované páry 10, 7 a 4 mm objektivů, což umožňovalo nejen neobvykle vysoké zvětšení při vysokém rozlišení, ale současně vedlo k eliminaci veškerých deformací, včetně chromatické a sférické aberace.

Při zkoumání velmi tenkých vzorků tkáně či živých kultur byly používány křišťálové destičky s mimořádně tenkými, křišťálovými krycími sklíčky. Další pozorovací trubice a okulár, který poskytoval "nižší" zvětšení o 1800 průměrech, sloužila tomu, aby část vzorku, který měl být zkoumán, mohla být umístěna tak aby si pozorovatel mohl vše rychleji přizpůsobit ještě předtím, než si začne prohlížet vzorek pod vysokým zvětšením.

Konstrukce unimikroskopu měla dvě otočná "podlaží". Spodní bylo opatřeno stupnicí o 360°, rozdělené po čtvrtminutách oblouku, zatím co horním segmentem nesoucím mechanickou konstrukci se dalo pohybovat o +/- 40°. Tuhost mikroskopu vážícího 200 liber (přes 100 kg) a byl 24" vysoký, zajišťovaly mohutné klouby se seřizovacími šrouby. Podstavec z precizně opracovaných poniklovaných ocelolitinových plátů byl vybaven třemi vyrovnávacími šrouby a dvěma libelami, upevněnými v úhlech 90°. Hrubému seřízení sloužil blok posunovaný šrouby s 40 závity na coul v 1 1/2 rybině přímo na podpěrném sloupku.Váhu čtyřnásobné otočné hlavice a systému objektivů jistila adjustace na horním konci tubusu.

Konstrukce se ve spolupráci s hydraulickou plošinkou chovala jako jemně nastavitelné vahadlo. Šest kalibrovacích šroubů se 100 závity na palec procházelo ucpávkami do dutého, glycerinem naplněného sloupku. Glycerin byl libovolně vytlačován a vpouštěn podle toho, zda se šrouby otáčelo zleva doprava nebo opačně. To vše společně, zajišťovalo dokonalou absenci drhnutí a nehybnost mechanizmu. Jemné nastavení bylo 700-krát citlivější než u běžného drobnohledu; zaostření univerzálních rozsahů zabralo až 1 1/2 hodiny. Ale co se na první pohled může zdát jako značná nevýhoda, se jeví málem jako bezvýznamná nepříjemnost v porovnání s mnohaletým vývojem a stovkami tisíc dolarů, které byly a jsou utráceny a mrhány v snaze izolovat a pozorovat choroboplodné organismy v jejich skutečné podobě.

Zdroj: zpráva Smithsonian Institute


Poznámka: ze všech popsaných přístrojů se nezachoval ani jediný. Všechny mikroskopy a ostatní Rifeho vynálezy byly zničeny... Výkon Rifeho unimikroskopu umožňujícího pozorovat živé vzorky nebyl dosud nikým předstižen.

Pozorování

Ve společném pracovním úsilí a za použití jednoho z menších Rifeho přístrojů (se zvětšením na 17 000 průměrů při plném rozlišení...), byli Dr. Rife a Dr. Artur Isaac Kendall z oddělení bakteriologie Northwestern University Medical School v roce 1931 schopni pozorovat a odborně popsat vzezření filtrem nezachytitelné životní formy bacilu tyfu. Dr. Kendallem připravená agarová kultura Rawlingsovy baktérie tyfu byla naočkována do 6 cc "Kendallova K Media", substrátu bohatého na protein ale chudého na pepton. Tvořilo ho 100 mg sušeného ovčího střeva a 6 cc tyrodového roztoku, neobsahujícího vůbec žádnou glukózu ani glycerin. Roztok byl dobře promísen s práškem z vysušeného střeva a vzniklá směs 15 minut sterilizována v autoklávu. Tohoto médium bylo mnohdy nutné adaptovat v závislosti na potřebách různých organizmů.

Po 18 hodinách v "K Mediu" byla kultura profiltrována Berkefeldovým "N" filtrem, kapka získaného filtrátu přidána do 6 cc čerstvého "K Media" a roztok vložen do inkubátoru při 37° C. Po 48 hodinách byl proces zopakován s opětovným použitím "N" filtru. Bylo zjištěno, že kultura již nereaguje na pepton a roste už pouze z proteinu. Po dalších 24 hodinách prošla kultura nejjemnějším Berkefeldovým filtrem "W", kapka filtrátu byla opět přidána do 6 cc "K Media" a inkubována při 37° C. Za 3 dny byla nová kultura po stejném procesu opět přenesena do "K Media" a trvalo ještě další 3 dny než badatelé přikročili k pokusům.

V zorném poli obyčejného mikroskopu se vzorek kultury jevil jako zakalená tekutina, v níž nebyly baktérie jakéhokoli druhu. Pohled do mikroskopu s běžně osvětleným temným pozadím a objektivem s olejovými imerzními čočkami však ukázal přítomnost malých, čile se pohybujících zrníček, ačkoli o jejich individuálním uspořádání nemohlo být zjištěno nic dalšího. Kultura byla ještě jednou na 4 dny přenesena do "K Media" a nato 24 hodin inkubována při 37° C. Když pak byla pak zkoumána pod Rifeho mikroskopem, byla zjištěna již dříve zmíněná, filtrem procházející forma tyfoidní baktérie emitující modré světlo spektra, vychýlené o +4,8° z polarizační roviny. Seřízením polarizačních hranolů na -4,8° byl získán opačný úhel lomu a kultura byla ozářena monochromatickým paprskem o frekvenci podstatných chemických prvků bacilu tyfu. Nato byla při zvětšení na 5000 průměrů pozorována drobná oválná, aktivní leskle tyrkysově-modrá tělíska ve vysokém kontrastu k bezbarvým a nehybným pozůstatkům živného substrátu. Tato pozorování byla opakována osmkrát, přičemž byla zaznamenána dokonalá nepřítomnost těchto tělísek v nenaočkovaném kontrolním vzorku substrátu "K Media".

Za účelem dalšího ověření svého nálezu prozkoumali Rife a Kendall 18 hodin staré kultury naočkované do "K Media" a inkubované při 37° C (tyto kultury jsou filtrovatelné jen v tomto stupni růstu v tomto médiu a za této teploty). A přesně tak, jak předvídali: pozorné ohledání temného pozadí Rifeho mikroskopu odhalilo stejně dlouhé, aktivně pohyblivé baktérie s již pozorovanými zrníčky uvnitř jejich substance. Také na obou jejích koncích byla tyrkysově-modrá zrníčka, podobná výše uvedené formě bacilu tyfu, která volně plavala a aktivně se pohybovala ve zbytku roztoku; zatímco v běžném mikroskopu se tytéž dlouhé baktérie; demonstrovaly jako tuhé a prakticky bezbarvé.

Po přenesení kultury tohoto filtrem procházejícího organismu nebo viru na živnou půdu bylo možné pozorovat, jak opět přešel do původního tvaru tyčinky.

Ve stejnou dobu když nálezy doktorů Rifeho a Kendalla potvrdil Dr. Edward C. Rosenow z Mayo Foundation, který použil Rifeho mikroskopu se zvětšením na 8000 průměrů, probíhaly srovnávací testy Rifeho přístroje, postaveného proti mikroskopu s temným pozadím a olejovou imerzní optikou, používanému Dr. Kendallem a obyčejnému Zeissovu mikroskopu s 2 mm olejovo-imerzním objektivem vybaveným okulárem x 10 se zvětšením na 900 průměrů, který vlastnil Dr. Rosenow. Byla provedema ohledání vzorků safraninem namořeného filmu s kulturou bakterie typhosus, vzorku safraninového filmu s krví a sedimentem míšní tekutiny, odebrané pacientovi s akutní obrnou. Výsledek? Baktérie, streptokoci, červené krvinky, polymorphonuclear leukocyty a bílé krvinky byly při devítinásobném měření téhož vzorku pozorovány pod Zeissovým mikroskopem při zvětšení a rozlišení o 900 průměrů s mimořádnou jasností. Pod mikroskopem s temným pozadím byla i tentokrát pozorována navíc i pohyblivá, filtrem procházející tyrkysově-modrá tělíska (domnělého) bacilu tyfu, přičemž, jak deklaroval v své zprávě (Pozorování filtrem procházející formy Eberthella-typhi-bacillus typhosus - a streptokoků obrny, Proc.; Pracovní porada Mayo Clinic, 13. červenec 1932) to bylo "jasně demonstrováno" pod Rifeho mikroskopem, zatím co veškeré pod Zeissovým přístrojem sledované namořené přípravky kalných filtrátů tetéž kultury byly deklarovány jako negativní.

Pod Rifeho mikroskopem byly zjištěny i hnědavě-šedivé koky a diplokoky v preparátech filtrátů míšního moku pacienta stiženého obrnou. Koky a diplokoky měly stejnou velikost a tvar jako ty předtím pozorované v uměle připravené kultuře. Naposled zmíněné byly charakteristicky větší a rovnoměrnější zásluhou prostředku, v němž byly kultivovány. Halila je jasná aureola, asi dvakrát širší než jejich obrysy, lemované mrtvými "troskami" a modravými "bacily tyfu". Avšak na namořených filmech s filtráty a filtračními usazeninami, zkoumaných pod Zeissovým mikroskopem, ani na běžně upravených přípravcích v mikroskopu s temným pozadím nebyla odhalena přítomnost žádného z těchto organizmů.

Poznámka: při čtení tohoto materiálu je zřejmé kdo vlastně objevil takzvané ´priony´...

-koniec-


Všetky časti nájdete na tejto adrese.

-gewo-

Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/


Súvisiace:

Táto žena vyliečila 20000 ľudí z rakoviny. Dnes je jej tajomstvo odhalené
http://www.cez-okno.net/clanok/tato-zena-vyliecila-20000-ludi-z-rakoviny...

Parazity
http://www.cez-okno.net/stitok/parazity


Sekcie: 
august 24, 2015 23:16 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top