Obrázok používateľa CEZ OKNO
Vesmír má čtyři rozměry, přestože čas není

Jedním ze způsobů, jak posoudit, zda je za Vesmírem skrytý Stvořitel, je hledání vlastností světa, vlastností hmoty. Vždy bývalo hlubší otázkou, jaký má náš svět smysl. A pokud by se ukázal být záměrně stvořeným…
Pomůckou k rozhodnutí by mohl být postup, posuzující vytvoření prostoru, a to v podmínkách, kdy vnímající vědomí původně žádný prostor nemá. Můžeme hledat, zda lze vytvořit čtyřrozměrný (4D) geometrický prostor z oddělených bodů – v podobnosti se šachovnicí.
K tomu, že čas není, v poslední době přispívají popularizační zdroje [1, 2]. Zde však tento názor navíc podkládám mechanickým modelem. Occamova břitva snižuje počet fyzikálních veličin, jež tvoří Minkowského 4D časoprostor, ze dvou na jednu.

Úvod

Známe, jak na nás působí čas. Přisuzujeme mu možnosti změn, které se nám ve hmotě přiházejí. Anebo je sami určujeme. Avšak fyzikální definice času je vědě nesrozumitelná. Chybí.

Přitom máme jistou pomůcku, jíž můžeme upřesnit pojem času. Tou je závislost jeho plynutí na rychlosti pohybu hmoty, kterou zdůraznil A. Einstein. Prosadil důležitost Lorentzových výpočetních transformací.

Naopak - někteří usuzujeme, že žádný čas není *). Víme toliko, že máme smyslové zážitky. Ty jsou nepochybným základem.

Konstrukci či hypotézu času zkusme hledat v semínkách času – tedy čas nikoliv jako plynulá, nýbrž jako přetržitě postupující veličina, po skocích. Asi jako když sekundová ručka přeskakuje po 60 postaveních, než zaznamená minutu.

Užití bodů času je podpořené staletým poznatkem fyziky – Planckovým časem. Nejkratší možný obhajitelný čas trvá přibližně 10 na minus 43. sekundy. Pak jednu sekundu by tvořilo 10 na 43. pulsů nějaké fundamentální veličiny. Možná nějakého fyzikálního pole.

Toto téma sleduje práce s 10 obrázky, nazvaná Kvantový časoprostor STR [3]. Vychází z přístupu, podle něhož je hmotný svět podložený Zdrojem pulsů. Podobně, jako ho obsahují naše elektronické výrobky – televizory, hodiny, mobily, GPS, počítače a jiné. Vybraný návrh zdůvodňuje změny času, délky a hmotnosti při každém pohybu, tak jak je zavedla a výpočtem kvantifikovala speciální teorie relativity. Změny času se projevují jak v experimentech - například urychlovač LHC, tak v technické praxi [4].

*) Čas je - čas není?
  1. V denním životě nadále říkejme, např., že něco čekáme za 5 minut. Ve svých vyjádřeních i plánech sledujme čas, v jeho dosavadním významu.
  2. Věta „Naopak - žádný čas není“ hodnotí jinou záležitost. A to samotnou konstrukci času. V souhlase se STR čas přisuzuji absenci pohybu, následně mi je neexistující veličinou.
A přitom – měřit čas, měřit nevyskytnuvší se pohyb, lze právě pohybem. Tedy nepřímo. Z toho například plyne, že chod hodin je vždy nepatrně pomalejší, než onen ideální čas - ten není podložený jakoukoli fyzikální akcí. Žádným pohybem.
Ideální, naprosto přesný čas, nenaměří žádné hodiny. To ukazuje i symetrické zobrazení časoprostoru, odvozené z Minkowského (viz ›› obrázek).
  3. Snad lze rozpor mezi jsoucím a přitom nejsoucím časem porovnat s pojmy v polovodičové technice. Díra je nic, a nic se nemůže pohybovat. A přece teorie mluví o děrové vodivosti, ač ve skutečnosti jde o pohyb částice.

Čas není

Bytosti posuzujeme podle jejich chování. Vystupování člověka zčásti podmiňuje jeho skrytá duchovní vyspělost, vyspělost duše. Tato duševní vlastnost je fyzikálně obhajovaná pojmem vibrace - kmitání. Duchovní poznání vysvětluje rozdíly ve vlastnostech bytostí v jejich podložení odlišně velkým kmitočtem. Vyspělým bytostem má příslušet velký kmitočet a naopak. Pak předpokládám, že Vesmír je podložený Zdrojem kmitů - pulsů.

Pohyb přisuzuji přeskokům nejmenšího bodu hmoty - z jedné prostorové posice do sousední. A to vždy na povel zdrojového pulsu.

Pokud však bod nevyužije pulsu k přeskoku, pak ten stav zakládá čas. Protože čas není podložený žádným fyzikálním úkonem, následně čas není. Tento přístup je podobný současným duchovním poznatkům - získávaným názorům na neexistenci času.

Běžně chápeme, že kde se nic nepohnulo, tam se čas zastavil. Uvažujeme zaprášenou místnost, desítky let nenavštívenou.

Kdežto rozpracování problematiky na jednotlivé kroky – pulsy, určuje opačně. Například fotonu, v jeho světelné rychlosti, se čas zastavil; v jeho neustálých prostorových přeskocích z posice do posice. Naopak nepohyblivému objektu běží čas nejrychleji.

Poznatky převedeny ze spojité teorie relativity, která určila fotonu, že jeho čas nepostupuje.

A náš pojem času, který právě umožní pohyb? Ne, čas podkládám okamžiky bez pohybu. Jakoby bod hmoty promarnil svou existenci, tedy neexistoval. Žádné veličiny času k takovému promarnění není potřeba. Tolik - v jednom z názorů na konstrukci času.

Čtvrtým rozměrem Vesmíru je čas?

Odedávna se čas měřil podle pohybu – přesypávání písku, pohybu Slunce po obloze, kmitání mechanického nepokoje nebo kyvadla. A i krystalové nebo atomové hodiny vycházejí z pohybu malé částice.

Fyzika čas měří, ale dosud nehodnotí jeho konstrukční podstatu. Ani kosmonautice by nestačilo propočítat vesmírný koráb a cestu na Měsíc, nýbrž až jeho konstrukce a úspěšný let ověří správné výpočetní postupy.

Promýšlím mechanické modely, jež vycházejí z matematického zpracování fyzikálních otázek. Jimi zkouším vysvětlovat smyslové zážitky sestavy světa, ve kterém žijeme.

Fyzika 20. století poznala, že svět lze hodnotit jako čtyřrozměrný, kdy 4. rozměrem je čas. Jenže – co když čas není. Zkouším-li vystihnout podstatu Vesmíru, pak ji posuzuji jako nepodloženou časem.

Náš svět

Smyslové vjemy se střídají podle fyzikálních zákonů, a my odedávna předpokládáme spojitý prostor a v něm probíhající spojité změny.

Zrak poskytuje 2D vjemy. Dvě oči zajišťují jistou plasticitu obrazu; základem je jejich umístění v odlišných místech prostoru. Použitím optických periskopů, dvou zahnutých sofistikovaných trubek, jejichž jedna zakončení jsou od sebe vzdálené o kus víc než dvě lidské oči, se údajně plastičnost vjemu okolí zvětšuje.

Ovšem do hloubky hmoty - látky nevidíme. Nemáme 3D zrak [5].

Stínový svět 2D

Svět hodnotím jako informatickou virtuální realitu. Zrakové vnímání podkládám přepočtem z bodového prostoru - šachovnice, na níž jsou body hmoty jsou rozložené v nachystaných posicích. Perspektivní vjemy zraku i sluchu tvorům nabízí přepočet z bodového prostoru [6].

Možnost náhrady uznávaného 4. rozměru Vesmíru – času, posoudím při sestoupení o jeden rozměr níž. Rozkreslím situaci jenom ve 2D světě: pro stínové tvory, žijící v rovině.

Stav ve 2D světě ukazuje seskupení 7 bodů, když se přemísťují svislým směrem (obr. 1). Na obrázku se nahoře pohyb na chvíli zastavil. Pojem časové chvíle je mi zde vhodný; když nehodnotím jeho fyzikální podstatu.


Obr. 1. Body ve 2D bodovém prostoru - pohyb v prostoru a v čase

Třetí rozměr 2D světu

Svět vysvětluji s využitím přetržitosti. Do smyslů tvora vstupuje jeden vjem za druhým, jsou oddělené. Ovšem v jejich obrovském počtu splývají jak nám, tak i dosavadním vědeckým přístrojům. Jejich oddělenost nepozorujeme.

Časový sled geometrických 2D rozložení bodů (obr. 1) převedu na 3D sled ryze geometrický. Obrazy z okamžiků budou dál seřazeny nikoliv v čase, ale v prostoru (obr. 2). V obrazech šplhá sestava sedmi bodů posicemi směrem nahoru, po 3 pulsy tam zůstane a pak ve 2 pulsech klesne níž. Nakonec zelený 3D rám zdůrazní, že sled 2D obrazů tvoří 3D geometrické těleso – kvádr.


Obr. 2. Střídání obrazů 2D světa ve 3. geometrickém rozměru jejich 3D Vesmíru

Jednotlivé obrazy jsou řazené ve 3. směru. Pohyb hmoty tímto směrem stínoví tvorové nesledují. Zřejmě by se domnívali, že změny způsobuje jakýsi čas, jako i my soudíme po tisíce let.

Vycházím z přístupu, že hmota, se svými vlastnostmi, je organizovaná v geometrickém prostoru. Ten je nachystaný pro nás, pro pozorovatele. Uskladňovaní stále dalších obrazů lze vysvětlovat právě v onom geometrickém prostoru.

I zde lze přemýšlet nad Occamovou břitvou. K čemu další veličina - čas, jestliže by svět vystačil s vícerozměrnou geometrií, podloženou opakovanými pulsy?

Závěr, čtvrtý rozměr 3D světu

Netradiční promyšlení souvislostí nabídne plochým tvorům víc, než jen 2D svět smyslových vjemů. Posoudí jim vesmír jako trojrozměrný. Jejich 2D svět je tvořený sestavou 1D úseček, vytvořených z posic. A mnoho oněch sestav - rovin, se dál pořádá ve třetím, také geometrickém rozměru.

Podobně my známe své 3D působiště. Jednotlivé sledy obrazů jsou nám trojrozměrné. A Vesmíru, zajišťujícímu nám život ve změnách, se takto nabízejí čtyři geometrické rozměry. Čas, nahrazený čtvrtým geometrickým rozměrem, kdy stále další 3D geometrické obrazy vznikají pravidelným tempem hypotetického pulsního Zdroje. Potom relativistický čas ať vzniká využitím jen některých pulsů, podle rychlosti pohybu objektu.

Odkazy

[1] Čas neexistuje, všechno probíhá najednou. Tvrdí respektovaný fyzik v National Geographic
http://www.national-geographic.cz/clanky/cas-neexistuje-vsechno-probiha-...
[2] Čas neexistuje, nikdy neexistoval a nikdy existovat ani nebude – 24.cz
http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/5975-cas-neexistuje-nikdy-neexistoval...
[3] Kvantový časoprostor STR
http://www.tichanek.cz/g7v/STR-VIIv.html
[4] Přesnost atomových hodin, GPS a teorie relativity
http://www.osel.cz/3225-presnost-atomovych-hodin-gps-a-teorie-relativity...
[5] Diskrétní zrak ve 4D prostoru
http://www.tichanek.cz/gp9/diskretni-zrak-ve-4D-prostoru.html
[6] Převod bodů diskrétního prostoru do perspektivního zrakového – stručně
http://www.tichanek.cz/g3v/interakce-prostoru-IIIv.html

Bohumír Tichánek

http://www.tichanek.cz/


Súvisiace:

Priestor a čas
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/priestor-a-cas


Sekcie: 
Štítky: 
august 18, 2015 22:04 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top