Vzniká v Anglii moderní parapsychologie?

Karel Wágner | V několika článcích na internetu se objevily zvěsti o tom, že v Anglii vzniká nový vědní obor, který má nahradit ze středněproudé (oficiální) vědy akademickou obcí vytěsňovanou parapsy­chologii. Takovéto zprávy jsou přinejmenším zavádějící. A tak se pokusím zde uvést věci na pravou míru.

Většina zástupců středněproudé (oficiální) vědy dnes prohlašuje, že telepatie a jí podobné fe­nomény ve skutečnosti vůbec neexistují. Nutno zde podotknout, že mezi laiky značně populární telepatii obyčejně charakterizuje názor, že jedna mysl může působit do dálky na druhou bez pomoci slov. Někdy je také považována za projev distanční (dálkové) in­terakce, ale i za příznak psychických stavů, které jsou studovány v klinické a transpersonální psy­chologii. Termín „tele­patie“ pochází z řečtiny ( tele = vzdálenost či vzdálený; patheia = cítění), podobně se také pod apatií (z řeckého a-patheia) rozumí stav "bez útrap a vášní", ve významu netečnosti a rezignace. Dnes se o telepatii hovoří zejména jako o procesu identifikace pocitů a představ, spojených s prožitky druhých osob. Tuto neobvyklou "emoční ko­munikaci" mezi lidmi, která se může objevit u člověka pod vlivem cito­vého hnutí a zážitků, lze chá­pat i jako epifenomén telegnoze (clair­voyance). Přes všechny zmatky a nejrůznější pověry, hromadící se v průběhu posledních dvou století kolem tele­patie, je už dnes jasné, že nebyl experimentálně prokázán přenos z celých vět složených abs­trakt­ních myšlenek, či logic­kých úvah prostřednictvím nějakého telepatického spojení či "mentál­ního rádia" mezi pokusnými oso­bami. V případě telepatie coby "cítění na dálku" se totiž nejedná o pře­nos abstraktních myšlenek, ale o přenos pocitů a emocí, vyvolávají­cích u recipienta (pří­jemce) asociace (představy na základě předchozí zkušenosti) s nimi spo­jené. Ostatně, celý problém s uvažova­ným přeno­sem abstraktních myšlenek již výstižně cha­rakterizoval Immanuel Kant : "Pokud by lidé byli schopni číst si navzájem myšlenky, vyhýbali by se jeden druhému".

Pokud však jevy, označované některými aka­demiky za paranormální či nadpřirozené, opravdu neexistují, jak potom vysvětlit tolik dnes rozší­řenou víru v takovéto jevy a výpovědi svědků, kteří tvrdí, že měli s nimi přímou osobní zkuše­nost? Jedna ze dvou možných odpovědí předpokládá, že se zde jedná o události a zkušenosti, při kterých se lidé opravdu setkali s pro nás záhadnými, neobjasněnými fenomény. Druhá odpověď pak předpokládá, že mohou být takovéto jevy ve skuteč­nosti plně vysvětleny jako „neparanor­mální“, obvykle psychologické. To je také přístup, který zastává anomalistická (anomalistic) psy­chologie, vysvětlující řadu zdánlivě nadpřirozených jevů. V Anglii vznikající anomalistická psy­chologie (AP) je dnes na vzestupu a po zařazení do osnov psychologie se výuka AP ve Velké Británii již objevila na středních školách i univerzitách, kde je nyní vysokoškolským studentům nabízena jako volitelný předmět užší vědecké speciali­zace. Každý rok vychází stále více knih a v časopisech jsou stále častěji publikovány články anomalis­tických psychologů, konají se konfe­rence a sympozia na téma anomálních jevů, kterými se za­bývá anomalistická psychologie.

Anomalistická psychologie (AP) bývá někdy laiky označována za moderní parapsychologii. Na rozdíl od parapsychologie si však AP dává za úkol vysvětlit celou řadu zdánlivě nadpřirozených zkušeností z čistě psychologického hlediska. Může být definována jako studium mimořádných jevů, chování a prožívání, včetně těch, které jsou často označovány za "paranormální". Je za­měřena na pochopení mnoha bizarních lidských zkušeností, aniž by je apriory za paranormální považovala. Za zakladatele tohoto nového psychologického směru je označován Prof. Chris C. French, BA, Ph.D., člen Britské psychologické společnosti a čelní představitel vě­deckého skepti­cismu, který je profesorem psychologie na Goldsmiths College, University of London, kde v le­tech 1997-2000 zastával funkci vedoucího katedry psychologie.

Profesor French je také zakladate­lem a od roku 2000 vedoucím výzkumné jednotky Anomalistic psychologie Research Unit (APRU), nedílné sou­části Goldsmiths Psychology Department na Londýnské univerzitě, dnes známé svými kreativními a nekonvenčními způsoby výuky (založené však na striktně akademických standardech výuky a výzkumu) v tématických okruzích pokrýva­jících informa­tiku, humanitní obory, společenské vědy, ale i vzdělávání učitelů. Prof. French je také šéfredak­torem časopisu Skeptic, vydávaného ve Velké Británii, který je u nás leckdy mylně zaměňován s americkým Skeptic Ma­gazine nebo australským Skeptic journal.

Chris C. French jako přední odbor­ník v oblasti psychologie anomál­ních zkušeností a zdánlivě nadpřirozených zážitků byl zvolen do čela Výboru pro skeptická vyšetřování či zkoumání, přes­něji Com­mittee for Skepti­cal Inquiry (zkrat­kou CSI), do roku 2006 známějšího jako Committee for the Scientific In­vesti­gation of Claims of the Paranormal (CSICOP). Zdánlivě šlo o pouhé přejmeno­vání, avšak ve skutečnosti se vědecký skepticismus konečně zbavil záhadobijci proklamovaného „pa­ranormálna“, které aplikovali na nejrůznější anomální jevy. Prof. French na svých přednáškách nejenže vy­světluje jak studium anomalistické psychologie může pomoci zdokonalit schopnosti kritického myšlení, ale také zpochybňuje "intelektuální snobství" některých jeho ko­legů psycho­logů.

Karel Wágner

Zdroj: karelwagner.blog.idnes.cz

Súvisiace:

Parapsychológia
http://www.cez-okno.net/rubrika/parapsychologia

Karel Wágner
http://www.cez-okno.net/rubrika/karel-wagner