Obrázok používateľa CEZ OKNO
KDO JSME MY SLOVANÉ ~ Příchod Slovanů? PAVEL SERAFIMOV: KELTSKO-SLOVANSKÉ PODOBNOSTI


Výběr z článku publikovaného ve sborníku čtvrté mezinárodní konference na téma STAROVĚCÍ OBYVATELÉ EVROPY, konané 9.-10. června 2006 v Lublani, Slovinsko. Viz http://www.korenine.si/proceedings.htm
P. Serafimov, Celto-Slavic Similarities, Proceedings of the 4th International Topical Conference, Ancient Inhabitants of Europe, Založništvo Jutro, Ljubljana 2006, pp. 84 - 118.

PAVEL SERAFIMOV

KELTSKO-SLOVANSKÉ PODOBNOSTI

VERBEJA byla bohyní vrb, stromů [15], str. 219; její jméno je spojeno s bulharským slovem VĂRBA, slovinským VRBA, ruským VERBA. Všechna tato slova znamenají vrba.

VERNOSTONOS byl uctíván v Británii [15], str. 219, jeho jméno znamená ten, který způsobuje vrzání, sténání olšových stromů. Jeho jméno koresponduje s bulharským slovem BOR, BORINA borovice a STON sténat.

RUDIAN byl bůh války, jehož jméno znamená krvavý [15], str. 181. RUDIAN koresponduje se staroruským slovem RUDA krev. V češtině slovní spojení teče rudá = teče krev.

SMERTIUS, nebo MARS SMERTIUS byl další bůh války [15], str. 193, jehož jméno spojuji s obecně slovanským slovem SMERT smrt. M. J. Green [15] spojuje jeho jméno s hojností a hmotným zaopatřením, ale mně se zdá logičtější spojit boha války se smrtí, než s hojností.

SUCELLUS byl bůh-kovář, jeho jméno znamená v angličtině good striker, tedy „ten dobrý, dávající rány“ [15], p. 200. SU odpovídá galskému slovu SU dobrý a bulharskému HUBAV dobrý, CELL(US) odpovídá bulharskému slovesu KLEPAM klepám, slovinskému slovesu KLEPATI klepat, bulharskému a slovinskému slovu KLEPALO kladivo, klepadlo.

RIGISAMUS byl galský bůh, jehož jméno znamená nejvyšší král [15], str. 144. REGA(S) byl starý slovanský titul užívaný východními Slovany. SAMY znamená rusky největší (mužský rod).

BELISAMA znamená nejjasnější, nejzářivější [28]. Jméno se skládá ze dvou částí: BEL bílý (obecně slovansky) a SAMAJA největší (ženský rod, rusky)

Také bych rád zaměřil pozornost na druidství. Dnes jsou druidi spojováni pouze s irskou, skotskou a velšskou kulturou, ale místem původu druidství byla východní Evropa. Hippolytus svědčí o tom, že učení thráckého kněze Zalmoxise bylo základem pro specifické náboženství [3], str. 90. Zalmoxis byl z kmene Getů, kteří byli v pozdní antice identifikováni jako Slované T. Simokattem [29], str. 57. Tímto lze vysvětlit, proč má slovo DRUID dobrou etymologii ve slovanských jazycích.

Původní galské slovo bylo DRUI, spojeno s galským slovem DERCO oko. DRUI(D) měl význam věštec, vědoucí, ten který ví, zná. Stejné spojení OKO – VIDĚT (vědět vlastně znamená, že dotyčný viděl) máme ve slovanštině. DZĂRKEL znamená oko v bulharském dialektu, sloveso DZRJA je dialektová forma od ZRJA vidím, pozoruji, česky zřím. ZRKLO znamená ve slovinštině oko, což je spojeno se slovinským slovesem ZRETI vidět, pozorovat, zříti. DRUI také koresponduje s bulharským slovem ŽREĈ věštec, žrec (EĈ je přípona, ŽR je kořen). Další bulharské slovo pro věštce, jasnovidce je GLEDAČ, spojené se slovesem GLEDAM hledím.

Je známo, že Keltové, speciálně Galatové (Malá Asie), měli posvátné háje. Galatské toponymum DRUNEMETON znamená přesně toto, posvátný les, háj. DRU odpovídá obecně slovanskému DRVO strom, NEMETON odpovídá obecně slovanskému NEBE nebe. Zde musím připustit, že velšské DERW dub a NEF nebe také nabízejí dobrou etymologii, ale nejsem si vědom existence posvátných hájů, v pozdějších dobách, u lidí hovořících velštinou či gaelštinou, zatímco Slované uctívali taková místa až do doby, než jim Germáni silou vnutili křesťanství. Na počátku 11. stol. n. l. v okolí Lipska, nařídil biskup Wigbert z Merseburku zničení lesa, který byl místní slovanskou populací považovaný za posvátný [30], str. 143.

Nyní k dalším příbuzným tématům. Galové (Keltové) jsou spojováni se šířením zpracování železa, doby železné, ve střední Evropě. Galské slovo pro železo bylo ISARNO. Toto slovo nemůže být vysvětleno pomocí irštiny, skotské gaelštiny, bretonštiny a velštiny, ale je možné jej vysvětlit s pomocí slovanských jazyků, jako jsou bulharština, slovinština, čeština. Tyto jazyky nabízejí velmi dobrou etymologii pro slovo ISARNO železo. Příbuzná slova v bulharštině jsou ZARJA záře, ZARAN svítání, zora, OZAREN ozářen, osvětlen. Příbuzná slova ve slovinštině jsou ŽAR žár, záře, ZORA svítání, zora. Původní formou slova ISARNO bylo nejspíše OZARNO.

Nejen, že slovo pro železo má slovanskou etymologii, ale také první metalurgie železa v Evropě má své počátky na území Thráků [31], str. 57, kteří byli později Simokattem identifikováni jako Slované [29], str. 57.

Kromě železa přišlo z východu do střední a západní Evropy také specifické plemeno koní, které používalo halštatské panstvo. Šlo o větší, silnější koně, používané pro ježdění, nikoliv pouze pro tažení vozů, jako tomu bylo dříve [24], str. 25.

Tradice vojenské jízdy, válečníků jezdících na koních, přišla z východu, nevznikla v oblasti na sever od Alp (= region původního výskytu kultury antických Keltů, Galů) [32], str. 46.

Hmotná kultura Galů nám také poskytuje důležitá data. Galové byli válečnické povahy. Strabón je dokonce nazývá válkou posedlými, šílenými [9], 4.4-2. Zbraně, které uvedli do střední a západní Evropy, byly velmi charakteristické. Jsou identické s meči kultur popelnicových polí, které ve své knize prezentovali Šavli, Bor a Tomažič [14], str. 75. Tento typ zbraní se prvně objevil v jihovýchodní Evropě – v polovině 2. tisíciletí př. n. l. [33], str. 80.

Poprvé byly použity (vyrobeny ze železa) ve 14. – 13. stol. př. n. l. thráckými a pelasgskými kmeny, známými jako mořské národy. Ve 2. tisíciletí př. n. l. byl tento typ zbraní rozšířen od Balkánu po Egypt [34], str. 157, obr. 156.

Na závěr bych chtěl upozornit na několik velmi důležitých poznatků. Galové měli velmi osobitý typ opevnění, zvaný MURUS GALLICUS galská zeď. Tato opevnění byla budována ze dřeva, kamenů a udusané hlíny a poskytovala dobrou ochranu; byla extrémně odolná proti zničení římskými obléhacími stroji. Tento druh opevnění nebyl vynalezen ve starověké Francii, ale byl přinesen těmi Venety, nositeli lužické kultury popelnicových polí, kteří přišli z území dnešního Německa a Polska během migrací kultur popelnicových polí, jak zmiňuje kniha Šavliho, Bora a Tomažiče [14], str. 55. Neexistuje prakticky žádný rozdíl mezi MURUS GALLICUS [35], str. 47 a opevněními lužické kultury [36], str. 25. Tento druh opevnění byl používán slovanskými lidmi od Moravy po Ukrajinu minimálně do 12. stol. n. l. [37], str. 358, 388.

Nejen opevnění, ale i typ keltských domů, budovaných z velkých dřevěných klád [38], str. 64 byl přesně takový, jako stavby některých Slovanů [37], str. 333. I v moderní době lze podobné domy stále nalézt na Ukrajině a v jižním Rusku.

Zajímavým faktem je, že konstrukce slovanské svatyně v Arkoně byla překvapivě podobná konstrukci keltských chrámů [30], str. 151.

Dokonce typ cest, které stavěli staří slovinští Slované přes bažiny [39], str. 47, byl prakticky stejný jako u Galů [38], str. 10.

Pavel Serafimov

-pokračovanie-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.


Na hodinách dejepisu sme sa učili, že starí Slovania sa sem vraj prisťahovali odniekiaľ z východu niekedy v 6.-8. storočí. Predtým tu vraj žili Kelti, Germáni a iné neslovanské kmene. Pod ťarchou nových faktov, získaných na základe moderného genetického výskumu, sa táto teória o neskorom príchode Slovanov do Európy dnes rúca ako domček z karát. Všetko nasvedčuje tomu, že predkovia dnešných Slovanov boli autochtónnymi obyvateľmi Európy. Potvrdzujú to nielen rôzne genetické výskumy ale aj lingvistické analýzy. Ako to teda bolo? Pozrime sa na genetické pozadie dnešných Európanov. Ktoré migračné vlny a aké procesy mali na toto zloženie najväčší vplyv? Aký je pôvod starovekých kmeňov Keltov, Germánov ap.? Ako to bolo s tzv. sťahovaním národov? Čo o tom prezrádzajú archaické názvy a toponýmia? Ako sme pokročili s lúštením tzv. neprečítateľných archaických nápisov? Celý rad faktov a indícií svedčí o tom, že Praslovania tu už boli dávno pred údajným historickým príchodom slovanských kmeňov do Európy. Ukazuje sa, že staroslovančina má úplne špeciálne postavenie v rámci tzv. rodiny indoeurópskych jazykov. Poznanie dávnej histórie a prehistórie určite nebude nikdy úplné, ale dnešné poznatky nielen poodhaľujú závoj nevedomosti, ale úplne menia dnešné prevládajúce názory na dejiny starých Slovanov i celej Európy.

Z obsahu

Zdroj: http://www.ekokonzult.com/


EXKLUZÍVNY ROZHOVOR S AUTOROM nájdete na tejto adrese.


VIAC od autora nájdete na tejto adrese.


KNIHU môžete objednať na tejto adrese.



Súvisiace:

DUŠAN POLANSKÝ Výber
https://www.cez-okno.net/rubrika/dusan-polansky-vyber


október 14, 2020 03:02 dopoludnia
  • krát komentár

2 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Jaroslav Kubiny
    Jaroslav Kubinydecember 13, 2020 12:30 popoludní

    Komentár: 

    Dobrý deň, len takú poznámku k Slovanom, je to stále trošku záhada odkiaľ prišli, ale je fakt že niektoré vplyvy kultúrne zrejme boli buď prevzaté od národov doby železnej alebo sa ešte spolu stretli Slovania s archaickym TJ. keltským obyvateľstvom, ktoré mohlo prežívať v horských oblastiach Čiech a Slovenska, hlavne náboženské uctievanie tzv. prírodných bozstiev, legendy, ságy, ale aj určité remeselné zručnosti. Ale tieto oblasti sú celkovo ťažko odsledovatelne v archeológii. Ale nie je vylúčené že príde doba keď pochopíme naše dejiny na základe nových informácií aj z duchovného hľadiska. Pozdravujem

  2. Obrázok používateľa Čitateľ
    Čitateľjanuár 09, 2021 20:20 popoludní

    Komentár: 

    Dobrý deň, možno by bolo jednoduchšie prijať taký fakt, že Slovania sa stretli s keltmi tak, že boli jedni a tí samí v pokračovaní na rovnakom území. Obyvateľstvo živiace sa polnohospodarstvom, pastierstvom, drobným remeselníctvom nepotrebuje kočovať a sťahovať sa v rozsahu pripisovanom Slovanom

 

 

Top