O Atlantidě bylo už napsáno tolik textů, že to vypadá, že se už vlastně nic nového nedá napsat. Atlantida mě zajímala odedávna a v jisté době jsem přečetl vše, co se dalo a stále alespoň projdu vše, co zahlédnu. To se odehrálo už v době, kdy jsem ještě nic netušil o svých inkarnacích v Atlantidě. Můj první vážný kontakt s Atlantidou byl díky televizi a její adaptaci díla Vítězslava Nezvala "Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou" v roce 1977. Zvláštní na tom bylo to, že mě vůbec nenapadlo, že se jedná "jen" o báji a ne o skutečnou existenci Atlantidy.

Čas, tak jak si ho běžně představujeme jako lineární a na našem vědomí nezávislý, neexistuje. Čas nemůže existovat nezávisle na vědomí pozorovatele. Vše je jen vědomí, takže nemůže nic existovat nezávisle na vědomí.

Dle mého názoru není v současné situaci hlavním smyslem obdobných textů přinést nějakou zcela komplexní a ucelenou teorii všeho, ale spíše nabourávat množství zažitých dogmat v duchu téměř univerzální „pravdy“, že všechno je jinak. Klasickým příkladem jsou pojetí času, evoluce a její místo v dějinách Země a dějiny vůbec, existence hmotného světa apod.

Jednota Univerza a dvojnost Stvořeného světa. Tato boží dichotomie je jeden z nejnáročnějších aspektů jsoucna na pochopení a představu. Dvojnost Stvořeného světa musíme chápat jako jeden ze základních principů Kosmické hry na stvoření a stváření Světa. Proč existují protiklady dobro a zlo, černý a bílý, studený a teplý?