Hneď ako som ju uvidela, vedela som, že je to môj človek. Rezko si vykračovala pod červeným dáždnikom chrániac sa pred páliacim poludňajším slnkom po červenej vysušenej pôde popri Hrobkách Kráľov v Paphose a anglicky pomenovávala názvami ojedinele rastúce rastliny a stromy.
- Poznáte Daskalosa Spyra Sathiho zo Strovolova v Nikósii? – spýtala som sa neskôr sprievodkyne.
- Ale on už zomrel. – odpovedala s prekvapením v hlase. - Chodili za ním nemeckí turisti, aby ich liečil.
- Viem, že zomrel. V roku 1996. Zaujíma ma, či po ňom zostali študenti.

"Nastoupil jsem do auta, naladil si v rádiu klasickou hudbu a vydal se na hodinovou zpáteční jízdu do Nikosie. Tak pozdě byly silnice skoro prázdné. Nechal jsem své myšlenky volně toulat a přemýšlel jsem o přednášce, kterou jsem právě vyslechl, i o tom, o čem jsem se bavil před týdnem s Daskalem."