Na otázky Romana Buhoveckého odpovedá Zuzana Almáši Koreňová

Nanajvýš aktuálne, originálne antropologicko-filozofické dielko, zamerané na pravého človeka voňajúceho človečinou. Človeka rešpektujúceho prirodzený beh vecí, vnímavého, oceňujúceho hodnotu priateľstva medzi ľuďmi. Nie prežívajúcej, ale žijúcej ľudskej bytosti. Pojednáva o spôsobe života, v ktorom človek preberá plnú zodpovednosť sa svoj čas (ako jedinú zmysluplnú veličinu), a pretože si uvedomuje skutočnú hodnotu svojho bytia, vedomo premieňa životnú silu na okamihy radosti, pravosti a skutočných hodnôt. Voľne parafrázujúc myšlienky z tejto knihy máme silu pretaviť každú minútu svojho času vo vlastné bytie, v ktorom aj minúty strádania majú svoj význam.

Když říkáte: “To nikdy nemohu mít,” blokujete si něco, a cítíte se u toho špatně, protože zdroj říká: “Můžeš to mít takto a takto a takto,” ale čím víc říkáte: “Nemohu to mít,” tím víc zdroj říká: “Můžeš to mít takto.” Kdykoliv říkáte: “To nemohu mít,” váš zdroj říká, že to můžete mít. Proud se tedy pohybuje rychleji. Možná byste měla přestat uznávat nepravdu, že to nemůžete mít, a jen si pro to šla.

Host: Za vše vám děkuji. Změnil se mi život, co jsem narazil na vaše učení. Říkáte, že můžeme být, dělat nebo mít cokoliv, co chceme.
Abraham: Pokud tohle prostředí ve vás může vyvolat touhu, tak vám ji může i doručit. Bez výjimek.
Host: Mohli byste nás naladit na pocit nezlomnosti, abych se cítil nepřemožitelný?