„Ty vedeš dobrý život, Lobsangu, proto se nemáš čeho bát — a tak se neboj ničeho! Ale jsou takoví, kteří páchají zločiny a druhým činí bezpráví, a ty, když jsou sami, svědomí tuze trápí. Tvorové nižšího astrálu se živí strachem, jsou napájeni těmi, jež trápí svědomí. Lidé vytvářejí zlo myšlenkami. Možná že se někdy v budoucnu ocitneš v prastarých katedrálách nebo chrámech, které už stojí celá staletí, jako náš Džókchang. Ve zdech těchto budov ucítíš dobro, jež se zde soustřeďuje. Ale když pak náhle navštívíš velice staré vězení, kde se odehrála spousta utrpení a pronásledování, budeš mít pocit úplně opačný. Z toho plyne, že obyvatelé domů utvářejí myšlenkové formy, které se vtisknou do jejich stěn...”

Nechajme nekonečné spory o tom, či smú byť mýty a legendy hodnovernými prameňmi a radšej poctivo analyzujme dostupné zdroje dávnoveku z hľadiska Pokroku. Môžu byť často kontroverzné a oficiálne neuznané materiály zdrojom ozajstného Poznania? ÁNO. Takže sa už nebudeme prieť, či Atlantída jestvovala alebo nie, ale skúsime si z jej príbehu vziať ponaučenie. PREČO ZANIKLA?

Po zvážení uverejňujeme jeden neobvyklý mail. Posúďte sami...