Po třiceti letech práce s páry a zkoumání způsobů, jakými lidé napravují své vztahy, jsem si najednou uvědomila, že jsme dosáhli vskutku stěžejního momentu. Všechny naše studie, příběhy a výzkum se spojily a my jsme se ocitli uprostřed revoluce – nového způsobu, jak skutečně porozumět romantické lásce.

Ptám se na to pořád dokola: „Proč mě přitahují nesprávní lidé?“ A odpověď je vlastně docela jednoduchá: Protože tu přitažlivost vytváří naše zraněné já. Vím, že pojem „zraněné já“ může znít trochu přehnaně, dovolte mi jej proto vysvětlit. Všichni máme dvě já: „malé já“ (neboli zraněné já, ego) a „duchovní já“ (vyšší já, dospělé já neboli duši).

Je potřeba se plahočit za vizí osobního růstu? A je to vize, vidina, nebo dokonce výmluva?
Michal je inteligentní sedmatřicetiletý pedagog. Ovládá několik cizích jazyků, hodně čte a vůbec je to hlava otevřená. Ale není spokojený. Není šťastný. A chtěl by být. Někdy koncem studia vysoké školy navštívil z recese kartářku. Byla to velmi příjemná paní a recese byla zakrátko ta tam.

Každý architekt sníva o stavbe ikonického diela. Len máloktorý si však pod tým predstaví hlinu, slamu či odpad, ako nemecký priekopník v stavaní z prírodných materiálov GERNOT MINKE. Tento dnes 79-ročný nemecký architekt o svojom celoživotnom diele rozprával v júni na seminári o Bioarchitektúre organizovanom združením ArTUR.