Děj se odehrává na Zemi, ale je to hodně dávno před naším letopočtem.1) Nemám žádný pojem o čase. Je to v Austrálii.2) Mám pocit hrozné samoty. Pociťuju ztuhlost a svírání na prsou. Nohy mám dřevěné a ruce ztuhlé. Připadám si jako jednolitý útvar. Cítím silné svírání na hrudi. Bolí mě taky hlava. Nemám lidské tělo, jenom to v něm pociťuju.3)

Nevím co se děje, mám oči plný slz. V břiše mám žiletky, strašně to tam bolí (drží se za břicho). Cítím úzkost. Je to z nějakého neštěstí. Jako bych nemohla chytnout dech. Špatně se mi dýchá. Mám strašně sucho v puse. Jsem zmatená. Bolí mě hlava, jako bych ji měla něčeho plnou. Mám před sebou jenom černo. Bojím se něčeho, cítím strašný tlak u očí. Cítím tlak nad očima směrem do hlavy. Mám i plnej nos. Bojím se něčeho co má přijít. Zatím nevím co to je. V levým oku mám slzu, je mokré.

Su zvíře, vidím svoje ruky a nohy. Su hodně velká, tak sedm metrů. Mám dlouhý krk, malou hlavu a ocas. Mám hnědo zelenou barvu, a jako kdyby šupiny. Jako kdybych byla ještěr, nebo něco takového. Je mi hodně let. Tolik, že si to ani nepamatuju. Žiju ve skupině. Jíme, spíme, trochu chodíme, nic zvláštního. Nepřemýšlím, jenom když mám hlad, tak se najím. Mám ráda mladé, šťavnaté lístečky. Je jedno, jaké jsou, jenom aby byly nové a šťavnaté. Jsem samec i samice současně. Žádné mládě jsem ještě neměla. V naší skupině ale mláďata jsou. Je to dobrý, žeru nějaký zelený listy. Je to dobrý a je mi teplo. Je nás víc takových jak já. Nemyslím, jenom existuju.

Jsem celej oblečenej do kožešin. Jsem muž a jdu v horách ještě se dvěma muži. Je to nějaká stezka. Je to v severní části Severní Ameriky. Stoupáme po té cestičce vzhůru. Najednou se jednomu muži podvrtává noha a padá dolů. S ním se dolů valí uvolněné kamení. Jako by se najednou všechno zastavilo a děj dál nepokračoval. Jenom tu stojíme a díváme se dolů.