Keltští druidové: mezi výmysly a skutečností

O věšteckém umění Keltů a magických praktikách jejich kněží - druidů - se toho dnes můžete dočíst hodně, často však nesmyslů. Většina sebejistých pojednání o keltském náboženství a magii totiž vznikla v časech novověkého romantického vzepětí, často na základě středověkých legend o králi Artušovi, nebo podle irského, skotského a welšského folkloru, v němž měly keltské tradice přežívat.

Druidové, bardové a filidové

Kelty vedla a formovala ve všech životních sférách elita představovaná druidy. Existence druidů a jejich moudrostí již není díky horlivému výzkumu keltologů zahalena neproniknutelnou temnotou. "Druidové hovoří řečí bohů," tvrdili o těchto keltských kněžích Řekové. Označovali je za "nejspravedlivější ze všech lidí" a pozvedávali je na roveň filozofům.

Kdo byli keltští Druidové?

Keltové v době svého vrcholného rozkvětu (přibližně r. 400 př. n. l. až 0) obývali prakticky celý evropský kontinent. Byli indoevropským národem - šlo tedy o potomky přistěhovalců z oblasti severní Indie, kteří přišli společně v několika vlnách s předky Germánů, Slovanů i dalších národů. Byla to však právě oblast střední Evropy severně od Alp (a tedy i česká kotlina), kde se tento národ usadil a z kočovníků proměnil v zemědělce. Již od počátků této kultury byli zvláštní společenskou vrstvou Druidové - jacísi tajemní kněží požívající nesmírné úcty celého starověkého světa.

Stránky

Top