Nejvyšší Tajemství 2

Byly zde dva způsoby, jak psát tento materiál. Mohl jsem zadržovat informace, které jsou úžasně bizarní, ale pravdivé. Byla by to snadná cesta, zůstat v „klidné zóně“ a komunikovat pouze to, co by tolik neapelovalo na zdravý rozum většiny lidí. Nebo jsem mohl se čtenáři jednat, jako s plně vyspělými, multidimenzionálními lidskými bytostmi a komunikovat všechny závažné informace, včetně těch, které roztáhnou jejich smysl vnímání reality až do zlomového bodu. Jako vždy jsem vybral ten druhý. Není na mne, abych upravoval informace pro čtenáře, je to na čtenářích, aby si je sami upravili. Jak domýšlivé a povýšené by bylo si myslet, že bych měl lidi uchránit před takovými informacemi, „protože na ně nejsou připraveni“. Kdo jsem, abych o tom rozhodoval? A jak můžu vědět, zda jsou „na to připraveni“, když se to nedozví a nemohou tak o tom sami rozhodnout? Někteří z mých přátel naléhali, abych lidem pověděl základní příběh, ale „probůh za žádných okolností nezmiňoval plazy“. Záhy zjistíte, co tím vlastně mysleli. Chápu jejich obavy, ale já musím být sám sebou. A musím vám říci vše co vím, ne jen to, co se nachází v rámci „klidné zóny“. To jsem celý já, to je můj způsob. Samozřejmě, téma této knihy vyvolá výsměch u těch s vizí pravděpodobnosti o velikosti hrachu a přirozeně těch, kteří si jsou vědomi pravdy, avšak nechtějí, aby se ji veřejnost dozvěděla. Ale co? Koho to zajímá? Mě tedy ne.

Nejvyšší Tajemství 1 - Dny rozhodování

"Jsem vesmířan? Náležím k nové rase na Zemi, vytvořené muži z vesmíru spojením se ženami ze Země? Jsou mé děti potomky první meziplanetární rasy? Bylo lůno meziplanetární společnosti vytvořené na naší planetě, tak jako vzniklo lůno všech národů Země v USA před 190ti lety?“ „Nebo se tyto myšlenky vztahují k tomu, co má přijít v budoucnosti? Žádám si právo a privilegium mít takové myšlenky a ptát se na takové otázky, aniž by mi hrozilo vězení či jiný postih od příslušných úřadů... Tváří v tvář rigidní, doktrinářské, samozvané vědecké cenzuře, připravené zabíjet, se jeví pošetilé uveřejnit takovéto myšlenky. Kdokoli dostatečně zlovolný by s nimi mohl jakýmsi způsobem naložit. Nicméně, právo se mýlit musí být zachováno. Neměli bychom se bát vstoupit do pralesa jen proto, že tam jsou divoké šelmy skryté v křoví. Neměli bychom se vzdávat našeho práva zdravého úsudku. A z tohoto úsudku vyvstávají určité otázky, kterých se ustanovený establišment obává... Avšak se vstupem do kosmického věku bychom zajisté měli trvat na právu tázat nové, dokonce i hloupé otázky, aniž bychom byli obtěžováni."

Stránky

Top