Zápisky z minulých životů: Poznání ve světle

Jsem druhým nejvyšším velitelem římského vojska. V roce 658 př.n.l. bojujeme v Egyptě. Vyloďujeme se u egyptských břehů a začínáme dobývat jedno z egyptských měst. Jedu na koni, křičím a ženu své vojáky dopředu. Cítím velkou kuráž, chci je porazit, vyhrát. Mohu opět dosáhnout vítězství. Vnímám to jako svoji sílu a moc. Je to ohromné sebeuspokojení a hrdost. Jenom o to mi tady jde. (Silné emoce a tvrdost). Biji se, je mi jedno kdo to je, jsou to Egypťani. Je mi to všechno jedno. Nepřátelští vojáci po nás házejí z hradeb kopími. Jedno z těchto kopí mne zasahuje do ramene. (Chytá se za pravé rameno a sténá). Padám z koně. Jdou po mně dva nepřátelští vojáci, protože vidí, že jsem velitel.

Příběh zážitku blízké smrti Mellen-Thomase Benedicta

Mellen-Thomas Benedict je umělec, který přežil zážitek blízké smrti v r. 1982. Byl mrtev více než hodinu a půl. Během této doby vystoupil ze svého těla a šel do světla. Protože se zajímal o vesmír, byl vzat daleko do vzdálených hlubin existence, a dokonce za, do energetické pustiny nicoty za velký třesk. Významný výzkumník zážitků blízké smrti dr. Kenneth Ring řekl: "Jeho příběh je jedním z nejpozoruhodnějších, se kterými jsem se setkal při svém rozsáhlém výzkumu zkušeností blízké smrti."

Raymond Moody: Bojím sa života, nie smrti

WEBNOVINY | Doktor Raymond Moody je verejnosti známy hlavne ako výskumník zážitkov klinickej smrti. Je doktorom psychiatrie a filozofie, pracoval ako univerzitný profesor aj ako forenzný psychiater. V roku 1975 vyšlo jeho priekopnícke dielo „Život po živote“, ktoré zmenilo spôsob nazerania na smrť a umieranie. Raymond Moody je autorom ďalších desiatich kníh a mnohých odborných článkov týkajúcich sa skúseností na prahu smrti. Je zároveň človekom, ktorý nemá strach povedať: „Ja neviem.“ Začiatkom septembra Dr. Moody zavítal do Bratislavy. V rozhovore pre Webnoviny.sk predstavil svoju novú knihu „Záblesky večnosti“, podelil sa o svoje názory o možnosti života po smrti aj o výsledky svojich výskumov.

Nachází se odpověď na lidskou nesmrtelnost v duši vytvořené z „atomů“?

Leonardo Vintiñi | V užším slova smyslu umírá lidské tělo jednou za deset let. Každá buňka se obnovuje, zaniká a nahrazuje ve specifické frekvencí (v závislosti na typu buněk - svalové, pojivové tkáně orgánů, nervů, atd.). Nicméně, když buňky, které tvoří naše tváře, kosti nebo krev, zaniknou za několik hodin, den či rok, je naše tělo v neustálém koloběhu zrození, degenerace a zániku neustále obnovováno. Ve světle neustálého zanikání fyzických buněk tedy vyvstává řada otázek: Kde sídlí vědomí člověka? Je imunní vůči cyklu života a smrti, které zažívá naše fyzické tělo? Co je život, a čím je určena smrt?

Stránky

Top