“Většina lidí se soustředí na to, aby se oprostila od tělesných trampot, jelikož jsou viditelné a citlivé. Neví, že duševní nesoulad jako starosti, egoismus atd. a jejich duchovní slepota, božskému smyslu života protiřečí a jsou příčinami všeho utrpení! Jakmile člověk zničí bakterie nesnášenlivosti, hněvu a strachu a svou duši osvobodí z pout nevědomosti, nebude tak snadno podléhat tělesným neduhům a materiální nouzi.”

Ježíš pravil: „Nejen chlebem je člověk živ, nýbrž každým slovem vycházejícím z úst Božích.“ Mat. 4,4
Oním slovem je míněna životní síla (kosmické silové pole). „Ústa Boží“ jsou prodlouženou míchou, jež leží v malém mozku a tvoří přechod do vlastní míchy. Jde o nejdůležitější část lidského těla - Boží bránu („ústa Boží“), skrze niž do těla vchází „slovo“, tj. člověkem přijímaná životní síla. Ve svatých indických písmech se jí říká ÓM a v písmech křesťanů AMEN. Jedině tato síla působí léčivě. Všechny vnější povzbuzující prostředky životní sílu pouze podporují. Bez ní jsou bezcenné.

Slova, jež člověk pronáší, svědčí o Duchu, jenž v něm žije. Vyřčená slova jsou hlásky vznikající vlněním myšlenek. Ty jsou vlněním, vyslaným naším Já či duší. Každé vypovězené slovo (pronesené) by mělo vycházet z duševního vlnění, jelikož slova postrádající duševní sílu jsou neúčinná. Lze kupříkladu říci, že slova užvaněných, neupřímných a k přehánění náchylných lidí jsou jako papírové kuličky tryskající z dětské pistole. Všechny neupřímné hovory a modlitby zůstávají na povrchu. Na náš osud nemohou mít příznivý účinek. Naše slova mají nejen vyjadřovat pravdu, ale také naše hluboké porozumění a prožití této pravdy. Mluvení bez duševní síly se rovná klasu bez zrna.