Pradávný příběh je protkán detaily, z nichž každý je sám o sobě ohromující. To, že byly v dávnověku známy, je tak neuvěřitelné, že jediné přijatelné vysvětlení je to, které podávají Sumerové sami - totiž že pramenem oněch vědomostí byli ti, kdož přišli na Zemi z Nibiru. Moderní astronomie už mnoho z těchto detailů potvrdila, čímž nepřímo doložila klíčová tvrzení starověké kosmogonie a astronomie: Nebeskou bitvu, která vyústila v rozbití Tiámat, vytvoření Země a pásu asteroidů, a uchycení Nibiru/Marduka na trvalou oběžnou dráhu kolem našeho Slunce.

Všechno to začalo, praví sumerské texty, když byla sluneční soustava ještě mladá. Slunce (v sumerských textech APSÚ - „Ten, kdož byl od počátku"), jeho malý společník MUM.MU („Ten, kdož se narodil," náš Merkur), a dále od něj TI.AMAT („Panna života") byli prvními členy sluneční soustavy; ta se postupně rozrostla „zrozením" tří planetárních dvojic; planet, které my nazýváme Venuše a Mars mezi Mummu a Tiámat, obří dvojice Jupiter a Saturn (abychom použili jejich moderní jména) za Tiámat, a ještě dále pak Uran a Neptun (Obr. 8).

Existuje důkaz o dolování v Jižní Africe během starší doby kamenné? Archeologické studie svědčí o tom, že ano. Přední jihoafrická těžební společnost, Anglo-American Corporation, si uvědomila, že opuštěné starověké doly mohou ukázat, kde lze nalézt zlato, a v sedmdesátých letech si najala archeology, aby se po takových starověkých šachtách porozhlédli.

Ti, kdo četli mé knihy (Schody k nebesům, Války bohů a lidí (http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-sitchin-valky-bohu-a-lidi, pozn. red.), a Ztracené říše (http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-sitchin-ztracene-rise, pozn. red.), které následovaly po knize první), vědí, že jsou v prvé řadě založeny na znalostech, které nám zanechali Sumerové.