Skutečnost, že obrazce v Nazce jsme stále nerozluštli, je pochopitelné – místo je obtížně přístupné, má velmi nepříznivé klima, navíc samotné obrazy na povrchu pampy můžeme vidět pouze shora, z letadla nebo vrtulníku, a dokonce ani tehdy ne vždy, ale pouze v určitém šikmém osvětlení (ráno nebo večer), při absenci atmosférického oparu, a za splnění dalších podmínek.

Výzkumy kreseb na Nazce ukazují, že celý tento kaleidoskop obrazů se skládá z několika typů, které se vzájemně překrývají, částečně nebo zcela ničí předchozí. Pořadí sledu obrazů byla následující:

Všechny figury jsou značně zjednodušeny. Je to spíše ne obraz nějakých konkrétních zvířat, ale spíše jejich grafické symboly. V této souvislosti není vždy možné s jistotou určit, o jaké zvíře konkrétně jde. Tak třeba, obraz 1 na obrázku (3) je v literatuře nazvám "Kondor", i když zobák tohoto ptáka vypadá spíše jako čapí.

Za prvé, co představují tyto obrazy a znaky na povrchu pouště, neboli geoglyfy, jak se někdy nazývají? Z výšky vypadají světlejší než okolní terén. Jde o čáry nebo plochy, geometrické tvary, obrazy různých zvířat.