Odpustit...

Mnozí z nás si z dětství odnášejí zážitky, kdy bychom si byli přáli, aby vztah rodičů k nám byl láskyplnější. A někteří z nás si tyto šrámy traumatických zážitků nesou v sobě a dál se tím odmítáním trápí. Tyto události nám mohou připadat tak neodpustitelné, že se nás ego pokouší přesvědčit, abychom si to odmítání a bolest navždycky zapamatovali. Když v nás vyděšené dítě zůstane až do dospělosti, je pak velmi těžké navázat jakýkoli dokonale láskyplný vztah. Bolest z dětství se stává ostnatým drátem, který zabraňuje komukoli, aby se přiblížil k našemu srdci.

Zápisky z minulých životů: Lidské inkarnace - Operace (Poznání ve Světle)

Ležím na stole a sestřička mi nešikovně píchá injekci, abych usnula. Bolí to. Ptám se jí za jak dlouho usnu. Mám počítat do deseti, potom usnu. Ptám se, za jak dlouho půjdu nazpátek domů. Usínám. Jak usínám, tak vyskakuju z těla. Jdu vedle lehátka a v sále si stoupám ke zdi. Pak jdu vpravo do rohu. Na sále je ještě někdo. Je to nějaký malý miminko. Je vlevo vedle mě, v levém zadním rohu sálu. Leží tam na bílé dřevěné židli, co je hned vedle dveří. Má zavřený oči a vypadá, že spí.

Stránky

Top