Nešťastná skutečnost, že naše současná podoba mechanického materialismu je založena na zmatené a zastaralé představě o hmotě, není v současné době často zmiňována. Jedná se o zmatek, který lze pro běžné vědecké účely ignorovat, ale pro naše širší myšlení začíná být velmi destruktivní. Jak tomu čelit, o tom vypovídá kniha Science Delusion, kterou napsal známý badatel Rupert Sheldrake.

Současnou tuhou a místy agresivně vášnivou debatu vědy a náboženství roztíná psychologií a parapsychologií ovlivněný anglický biolog a biochemik Rupert Sheldrake jedním velkým šlehem: věda je plná klamů.

Nachází se myšlenky a vzpomínky uvnitř mozku? Existují přírodní zákony, které to umožňují? Chová se příroda bezúčelným způsobem? A jsou takové jevy, jako je například telepatie, pouhou iluzí? „V žádném“ případě, říká britský vědec Rupert Sheldrake (viz obr. vlevo) ve své nejnovější knize, která před nedávnem vyšla pod názvem „The Science Delusion“. I když Sheldraka pro jeho poměrně hodně profesorský přístup na rozdíl od takového Grega Bradena moc nemusím, neváhal jsem a publikaci si zakoupil. A ejhle, nelitoval jsem. Naopak, byl jsem velmi příjemně překvapen.

VEĽKÁ EPOCHA | Pokud ovšem paměť nebydlí v mozku, kde se nachází? Sheldrake má za to, že všechny organizmy patří do vlastního typu tvarové rezonance, což má být pole existující jak kolem organizmu, tak uvnitř něj, které mu dává instrukce a tvar. Morfogenetický přístup je v biologii alternativou k převažujícímu redukcionizmu a mechanistickému přístupu a vidí organizmy jako úzce spojené se svým odpovídajícím polem a s hromadící se pamětí, kterou živočišné druhy jako celek zažily v minulosti.