Darja Fusková: LABYRINT

„Co kdybych zabloudila a nenašla cestu?“ zeptala se. „Bloudila bych neustále v kruhu a nemohla se dostat ven? Neznám ještě všechny cesty labyrintu.“
„Ano, neznáš.“ Řekl ji a podíval se na ni svýma zelenýma očima. „Pamatuješ, když jsem tě tu vedl poprvé? To jsi byla ještě malá.“
Ta scéna se jí vybavila jasně, nemohla ji zapomenout, protože na setkání s ním čekala celý dlouhý rok. „Řekl jsi tenkrát, že mám dávat pozor, že labyrint se podobá lidské duši.“
„Správně,“ podotkl a zamyslel se. „Pojď, projdeme to ještě jednou.“

Olly a Ginn

„Podívej, Jime! To je určitě toulavá kočka. Ještě jsem ji tu neviděla.“ Helena se nakláněla nad dřezem v kuchyni, myla nádobí a ukazovala oknem. Náš dům v Hannerly stál na svahu. Hned za oknem byla nízká opěrná zeď a za ní se táhl travnatý břeh od vrchu zdi nahoru do křovin. Asi dvacet metrů od zdi jsme měli otevřený dřevník. Z křoví obezřetně vykukovala hubená kočička. Vedle ní se krčila dvě malinká koťátka.

Stránky

Top